"Jsem v pořádku.."

25. march 2016 at 16:14 | Jane |  Zamyšlení
"Nestalo se ti nic?" "Ne, jsem v pořádku."

Tohle sice řekneme, ale co se nám v tu hvíli vážně honí hlavou?

Znáte to, když jste smutní, něco vás trápí, a pak se vás třeba kamarád nebo mamka zetají, jestli vám něco není. A i přesto, že odpovíte, že vám nic není, uvnitř se cítíte úplně jinak. Uvnitř jsme zlomení. A ať už jsme smutní z čehokoliv, nejradši bychom to tomu člověku všechno řekli, ale z nějakého neznámého důvodu, i přes všechny ty proudy slz prostě řekneme jenom "Ne, nic mi není." Proč? Proč to děláme, když bychom jim to nejraději všechno řekli, proč to říkáme, když to není pravda? Nevím, a vlastně to ani nechápu, přesto, že to dělám také. Ale jak se asi musí cítit ten člověk? Musí se spokojit s tou prostou odpovědí, ikdyž vás tu vidí, celé zlomené, a i kdyby vám chtěl sebevíc pomoct, vy ho nenecháte a nepustíte si ho k tělu. Ani kousek. Ten člověk se nám tou otázkou vlastně chce jen říct, že je tu pro nás, a že jestli se něco stalo, můžeme mu to říct, že on nám pomůže. My ho ale odpálkujeme prostým Nech mě na pokoji. Ten člověk nám chce jen pomoct, ale my jeho pomoc odmítáme, přesto, že v hloubi duše po přesně takové pomoci toužíme. Je to snad proto, že si prostě nechceme přiznat, že jsme uvězněni v jámě, že nemáme lano.. a že ten kdo to lano má nám za to nestojí, aby nám pomohl? Ne. Protože toho člověka určitě máme rádi. Jenže on se tak teď cítí, jako ten, co vám a to nestojí..

Přijde mi to zválštní, když nám někdo nabízí pomoc, a my ji odmítneme..
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement