April 2016

Oblíbenci - duben

30. april 2016 at 13:10 | Jane |  Oblíbenci
Jsem tu zpět s dalšími oblíbenci a upřímně, už ani nechápu to, že jsou to šestí oblíbenci na tomto blogu. Půl roku už tenhle blog píšu! Jsem moc ráda, že mě ani vás to ještě neomrzelo, každopádně teď se nebudeme věnovat tomuhle, teď se budeme věnovat věcem, co jsem si za duben oblíbila nejvíc a začneme trošku nezvykle - knížkami..


Do téhle knížky jsem se zamilovala ze dne na den.. :DD Vlastně jsem ji taky za jeden den přečetla a musím říct, že ikdyž jsou kapitoly extrémně krátké, děj mě vážně zaujal a moc se těším na druhý díl. Nechci vám tady nějak vyzrazovat děj, prostě si ji přečtěte a sami uvidíte, jak je skvělá, já jen musím říct, že jsem našla jistou podobnost mezi mnou a Anne Beou (ne, nejsem albínka.. :DD), protože jak všichni víte, tak taky zpívám, a taky tak nějak zápasím se stydlivostí a možná i tohle byl ten fakt, že jsem se ke knize tak zavázala - podobnost mezi mnou a hlavní hrdinkou, ikdyž je to jen malilinká věc. Prostě a jednoduše, už od názvu, skvělého obalu, grafiky až po příběh jako samotný mě tahle knížka vážně mooc zaujala!!


Teď už se vrátíme zpět do starých kolejí a to ke kosmetice. První věcí je tento body spray od Avonu s vůní Carbbear a já tu vůni prostě miluju. Je taková jarní, něžná, no prostě skvělá vůně na teplé jarní měsíce. (Poslední dobou se to tak ale moc nezdá, taky je u vás tak škaredě?)


A jako druhou věc tady mám tenhle scrub (říká se tomu tak?) nebo, já bych to brala spíš jako peeling od značky z lékren Seba Med. Já mám docela problém s akné a tak nějak se mi to zhoršuje, a tohle mi docela dost, ikdyž ne úplně pomohlo a jsem s tím mnohem spokojenější, než s nějakými sice pěknými, barevnými a voňavými peelingy.


I v oblečení dnes začnu trochu nezvykle, mám tu totiž tenhle baťoh, který jsem koupila na Zootu, je však od značky SUPE design. Dlouho jsem sháněla nějaký batoh, který si budu moc vzít prostě kamkoliv a tenhle je pro mě optimální, ikdyž je klučičí, mě se moc líbí a jsem s ním váážně spokojená!!


Za tento měsíc jsem si taky moc oblíbila tyhle denim džíny z Lindexu. Chtěla jsem nějaké pěkné, světlé, ale ne skinny, a víte, jak se v dnešní době takové džíny shánějí. Takže jsem lítala po obchodech a hledala tyhle džíny a našla jsem je až daleko, daleko v Lindexu, i přesto jsem z nich ale úplně nadšená a vykolejená a jsou to přesně ty, které jsem tak dlouho hledala, prostě skvělé!

;

Poslední kategorie je kategorie tvořící a to, co právě vydíte nahoře na obrázku je můj velký dětský sen. Jendoduše, na tabulovou barvu mám zálusk už dlouho a teď ji konečně mám a opravdu funguje!!! Jsem z ní úplně unešená a mám ji z jednoho obchůdku jménem Idea Creative (www.idea-creative.cz nebo klikni sem)


A tahle sada scrapbookových papírů, ze stejného obchodu jako barva je skvělá! Jsou zde metalické papíry se zlatými detaily, papíry s látkovou texturou, metalické papíry, a i oboustrané obyčejné papíry, všechny s botanickými motivy krásných motýlů, květin a ptáčků. Zase z obchůdku Idea Creative (www.idea-creative.cz nebo klikni sem)

Tohle je všechno z dnešních oblíbenců, a jako příští článek se můžete těšit na skvělý velký článek jen a jen o scrapbooku, takže je určitě na co se těšit a bry se u něj uvidíme! :-))

Brečím, když se mám smát..

23. april 2016 at 18:47 | Jane
Tak, a teď všichni očekáváte až sem napíšu, jak dopadly přijímačky, protože ano, včera jsem se tu naoko skvělou novinu dozvěděla, ale řeknu vám, že z ní dvakrát nadšená nejsem. Teď si určitě myslíte, že jsem se nedostala, když nejsem šťastná, jenže to je právě ten problém - já bych totiž měla být hrozně ráda, za to, co jsem dokázala a místo toho jsem spíš nešťastná. Asi jste už pochytili to, na co jsem teď celý týden čekala a myslela jsem, jak moc budu ráda až se to dozvím a jak se mi splní jeden z mých dětských snů, totiž, já se dostala. A ne jenom to, já se dostala na obě školy, na které jsem se hlásila, takže si můžu ještě vybírat a výsledek je vcelku dobrý. A teď bych nejspíš měla hrozně moc skákat radostí, že se mi konečně splnilo to, na co jsem tak dlouho čekala, ale to by nebyl můj život, kdyby se něco nepodělalo. Tím háčkem je věc, které jsem se obávala skoro nejvíce hned potom, že mě nevemou. Totiž, já jsem se dostala a ještě jsem byla na skvělém místě, ale obě moje kamarádky skončily pod čarou. To samozřejmě není nic špatného, protože nejsou až zas tak dole a kdyby podaly odvolání, s téměř sto procenty by je vzaly a mohly bychom dál žít náš skvělý život. Proto, když jsem se dozvěděla, že ani jedna odvolání podat nehodlá, cítila jsem se i přes to, že bych měla být tak šťastná sama ze sebe, hrozně, možná ještě hůř než ony samotné, snad bych řekla, že mi to velké břemeno "nedostala jsem se na gympl" předaly a já to prožívala místo nich. To by ještě bylo tak nějak v pořádku, mohly bychom se stýkat mimo školu a ikdyž by to už nebylo jako dřív, bylo by to normální, což sice bude i teď, ale stejně mě ta další věc dost zasáhla. A to totiž, že na gympl celou tu dobu ani nechtěly a šly tam jenom kvůli mě. A to mě teď tíží nejvíc. Že chtěly obětovat něco, co by dělaly mnohem radši jenom kvůli mě. A to je mi teď líto. Že jsem si to vůbec neuvědomila..

Teď jsem už ale tak nějak v pořádku, ikdyž si nedovedu představit jak to tam bez nich zvládnu. Nejspíš skončím jako ta šprtka co hned po škole půjde domů, protože nemá žádné kamarády. Nejradši bych na tu školu vůbec nešla ale pochybuju, že by to rodiče dovolili. Takže budu muset těch dlouhých osm let a možná i zbytek svého života bez svojí poloségry a taky kamarádky které se můžu vždycky svěřit, prtoože už nikdo ve škole nebude chápat moje vtipy o létajících bramborách ani o královnách horkých polívčiček ani moje poznámky, kterým se vždycky smějeme jenom my. (Jo, někdy jsme s kámoškou fakt divný..) Ale řekla jsem si, že to bez nich nějak přežiju a budu mnohem radši, když budou dělat to, co doopravdy chtějí a už nikdy nenechám něco, co ani nechce udělat jenom kvůli mně.

Pocity před zjištění výsledků příjímaček

21. april 2016 at 18:48 | Jane
Ok, nadpis článku zní sice trochu divně, ale v podstatě je to tak - tenhle článek bude o tom, jak se momentálně cítím alá pocity jedné velice zvláštní holky která si myslí že tohle bude někoho zajímat před vyhodnocením příjímaček na osmileté gymnázium které vlastně vůbec nic neznamená .. :DD Takže asi tak, ale ačkoliv pro některé z vás je osmileté gymnázium prostě totální kravina a přijde vám to jakékoliv, jen ne důležité, pro mě je to docela dost, už jen z důvodu, že jsem strávila docela dost připravováním se na přijímačky.. Na druhou stranu vím, že když se nedostanu svět se nezboří a zůstanu prostě nadále na zakládní škole se svojí naprosto skvělou třídou (špetka ironie..) a budu dál žít svůj skvělý život se skvělým pocitem, že jsem totálně podělala přijímačky.. Jaj! A teď si asi zase všichni říkáte, proč to sakra tolik řeším a moje odpoveď zní, že já sama vlastně ani nevím, proč mě tolik zajímá jestli se dostanu na pitomé osmileté gymnázium, ale asi to bude proto, že..... Vlastně ani nevím proč! Prostě proto, že je to moje první velká "zkouška" nebo takové "rozhodnutí" a tak od toho očekávám možná o trochu víc, než bych měla.. Ale cítím se svým způsobem dost zvláštně, totiž, mám takový pocit, že jsem totálně podělala přijímačky, teda hlavně z mojí nejoblíbenější matematiky (dneska jsem až moc ironická - kdo by nazval matiku svým oblíbeným předmětem?! :DD) takže bych se tam svým způsobem zřejmě vůbec neměla dostat, na druhou stranu ve mě snad možná i převládá pocit toho, že i přesto, že jsem podělala přijímačky mě tam vezmou z nějakého nám všem neznámého důvodu. Cítím se, že by mě tam měli vzít i přesto, že moje přijímačky dopadly naprosto katastrfoálně! Dejte mi někdo jedinou záminku proč se tak cítit, protože já jsem žádnou nenašla a velice silně se obávám, jestli vůbec nějaká taková věc existuje.. Takže můj mozek už se částečně smířil s tím, že podle všech faktorů bych se na gympl zřejmě dostat neměla, jenže moje srdíčko si brouká jinou, naprosto rozdílnou píseň o tom, že ikdyž jsem naprosto pohnojila ty zkoušky, stejně se tam dostanu a já z jakéhosi neznámého důvodu důvěřuji více srdíčku než mozku, ikdyž stejně někde v mozku vím, že mozek nakonec bude mít pravdu, jenže takovou pravdu, se kterou se nechci smířit a tak jí radši nebudu věřit vůbec a budu si vymýšlet šílené teorie, proč bych se měla dostat.. každopádně, to zda ve velkém souboji vyhrál mozek nebo srdíčko se dozvím poměrně brzo, totiž, od zítřka by měli začít zveřejňovat výsledky a nejspíš se spozdí tak o dva dny, takže v neděli můžete odemě čekat další hlášení a celkové rozuzlení velké války mezi mozečkem a srdíčkem a taky velké rozuzlení úplně všeho (skoro všeho), (dobře, tak asi jenom jedné desetiny) co se mi teď děje v hlavě! A vzhledem k tomu, že mi tenhle článek přijde už až skoro nudně dlouhý (ikdyž já mám dlouhé články fakt mooc ráda) tak ho radši ukončím tady, protože jinak bychom se dostali ještě snad k nějakým velice zajímavým fyzikálním rozborům a hlavně taky proto, že mamka zrovna vytahuje z trouby naprosto skvělou pizzuuu!!!! Takže se mějte pěkně a čekejte další hlášení, kdo myslíte, že vyhraje - mozeček nebo srdíčko??

Dost bylo snů

20. april 2016 at 15:02 | Jane |  Zamyšlení
Pravda, dost už bylo snů! Znám spoustu lidí, co mají skvělý, krásný, no prostě naprosto úžasný sen, ale z nějakého mě neznámého důvodu se rozhodli, že ikdyž si tento sen budou snít, navždy to pro ně bude jen město tisíc mil daleko a oni jenom šneci, kteří ikdyby se sebevíc snažili se do toho města nikdy nedostanou. Možná je to proto, že si snad myslí, že nejsou dost dobří na to, aby to dokázali? To je jen omyl! I šnek se může do tak dalekého a neznámého města dostat, s trochou snahy si může najít brigádu, vydělat si peníze, za peníze si koupit motorku nebo jízdenku na vlak a i on se do toho na míle vzdáleného města jednou dostane a splní si svůj sen, o kterém tak dlouho snil. A to byl ten problém. Šnek snil tak dlouho a neustále si jen vnucoval, jak je to nemožné když ve skutečnosti stačí jen trocha úsilí, snahy a i ten největší sen se možná jednoho dne splní.

Proč o tom jenom snít, když to můžeme i zažít?

Stačí jen trochu (dobře, v některých případech trochu víc), jen napnout špičky a dosáhneme i na to nejvyšší jablíčko, co se urodilo na jabloni jen pro nás. Ale i ono jablko nebude čekat dlouho a my také zestárneme, proto bychom měli plnit naše sny teď, dokud ještě můžeme a dokud máme dost sil. Protože na co vám bude, že až budeme staří a budeme svým vnoučatům vyprávět o tom, jak jsme vždycky chtěli napsat skvělou knížku, jak jsme vždycky chtěli založit velkou firmu s počítači a vydělávat miliony (sen mého mladšího brášky.. :DD), ale když se nás pak zeptají Dokázal/a si to? a my jim řekneme že ne? Že jsme to vzdali, protože jsme nebyli dost dobří. Že jsme to vzdali, protože jsme radši dělali něco, co nás nebaví, ale be žádného úsilí? Když se nad tím zamyslím, není přece mnohem lepší nějaký ten čas dřít pto to, čemu věříme, co chceme a zbytek života pak žít se skvělým pocitem, že jsem to dokázal. Že jsem překonal všechny zábrany a splnil si to, o čem jsem vždy tolik snil. To je to, co bych já chtěla. A myslím, že vy taky.


Další rádoby "motivační" článek, kdy vám vyliju své srdíčko.. :DD Téma týdne se mi moc líbilo a já prostě musela něco napsat, vzniklo z toho tohle, další "patchworkový" článek nemající hlavu ani patu, takže jste si ho snad užili.. :DD

Info článek - Proč nebyly články??

20. april 2016 at 14:45 | Jane |  Ostatní
Je to vlastně už dlooooouho, co jsem naposledy takhle psala článek, a musím říct, žemi to chybělo.. :D Chtěla bych se moc omluvit, že teď vůbec nevycházely články. Bylo to tak nějak smíšené.. Nebyla nálada ani čas.. Když byl čas, nebyla nálada, když byla nálada, učitelka se rozhodla, proč nám nezadat několika stránkovou esej?! Jenom bych chtěla říct, že s blogem rozhodně nějak nekončím nebo podobně, jen jsem poslední dobou neměla tolik prostoru ke psaní, tak jsem radši nepsala vůbec.. :D Dobrá nálada se mi ale vrátila, příjímačky jsem napsala v pondělí a teď už jen doufám, že všechno dopadne dobře a bude to tak, jak to má být.. :-)) Myslím, že bych se s trochou štěstí i dostat mohla, na druhou stranu jsem dost pohnojila matiku, takže úplně nevím, no.. :DD Co se týče blogu, mám tu jednu skvělou novinku - máme narozeniny!! Už je to půl roku (v pátek to bude půl roku..), co jsem si založila tento blog a jsem ráda, že takhle funguje (ehm, až na těch pár týdnů, co jsem nepsala..) a že se vám moje kraviny i to všechno ostatní tak líbí! Takže děkuju moc za všechno, že jste to se mnou vydrželi až sem a doufám, že vydržíte ještě dýl. :DD (právě se mi do pokoje vloupala včela a naráží do zavřeného okna ve snaze odletět :DD nevím, jestli má schopnost procházet zdmi..)

Toť vše, k tomuhle malému infu, teĎ už to snad s články půjde tak nějak normálně, budu se na vás u dalšího článku těšit a mějte se!!

Musíš to zažít

7. april 2016 at 16:57 | Jane |  Zamyšlení
Taky se občas díváte na druhé s nechápavým pohledem, a snažíte se uhodnout, co to vlastně dělají?

Taky vám to připadá naprosto zvláštní a divné?

Když to nezažijete, nepochopíte, proč je to tolik baví, ikdyž je to sebevíc divné, ikdyž je to sebevětší kravina, musíte to zažít a možná také zjistíte, že je to vlatsně super věc.

Když se na druhé díváme, jako by to snad byli blázni, a možná, že jsou, ale to my nikdy nezjistíme, když to nezkusíme, když to nezažijeme.

Pojďme zkoušet nové věci, ať už jsou sebevíc divné, proč nedělat to, co nás baví a líbí se nám to? Pojďme žít!

Protože doma nikdy nic neuděláš, nikdy nic nedokážeš tím, že budeš jen sedět a koukat. Musíš se zvednout a udělat to, zariskovat.. Musíš to zažít!

Dělej to, co tě baví a naplňuje, dělej to, co máš rád. Život je dlouhý, můžeme toho tolik zažít.


Já vím, že je to na můj vkus dost divný článek, ale to téma týdne se mi moc líbilo a chtěla jsem o tom něco napsat, nakonec z toho vznikla jedna vélká slátanina všech mých motivačních myšlenek, které mi právě jen tak proudí hlavou, ale i tak budu ráda, jestli se vám tento článek líbil.. :-)

Věk

4. april 2016 at 16:00 | Jane |  Zamyšlení
"Kolik ti je let?" "12." "Aha, mě 15, no, s tebou se bavit nebudu.."

Proč všichni řeší věk?

Ano, v mnoha věcech mi věk přijde důležitý ať už se jedná o přístupnost filmu nebo o povolení řidičského průkazu. Pak jsou tu ale příůady, kdy mi věk přijde jen jako obyčejné číslo a není ho podle mě potřeba vůbec soudit, bohužel, ostatním to tak nepřijde..
Tak třeba já, když jsem psala na tento blog dříve, můj věk jste neznali, a ani ve snu by vás nenapadlo, že mi je tolik, kolik mi je. A to je právě to. Někdy si připadám, jako starší člověk uvězněný v těle 12ti leté školačky a jenom proto, že to je tělo 12ti leté školačky, nemůžu prosazovat svůj názor a lidé mě neberou vážně. Je to jakobych měla mozek staršího člověka, ale mnohem mladší tělo. Bohužel, v dnešní době lidí soudí spíš podle zevnějšku, než podle toho, co je uvnitř, jak s můžeme dozvědět v několika pohádkách.. Tak je to i u mě. Spousta lidí mě nechce nechat prosadit svůj názor, byť je to naprostá kravina jen proto, že jsem malá. Jenom proto, že to číslo, kterým mě všichni označují není dost vysoké. Často mi přijde až neuvěřitelné jak někteří lidé na věku doslova lpí. Tady přece nejde o to číslo, tady jde o člověka. Je to skoro jako kdybych já měla růžové tričko, a jenom proto, že růžová se ostatním nelíbí, nic bych pro ně neznamenala.
Ale samozřejmě, všichni nejsou jen ti "špatní", znám spoustu lidí, kteří se smířili s tím, že jsem taková, jaká jsem, a že i přesto, že jsem malá, mám svůj názor a chovám se občas jako někdo starší. Docela dost lidí mi říká, že mám takový dospělácký hlas a celkově i mluvu, možná je to pravda, ale ostatní mě kvůli tomu číslu nenechají jim to dokázat.
Zajímalo by mě, jaké to asi bylo v pravěku, kdy nidko ničí čísla neřešil, všichni si byli rovní. Každý měl svůj názor a každý měl šanci ho prosadit. Proč to tak není i dnes? Proč dnes tak lpíme na číslech, když často ani nejsou důležitá?

Malé zamyšlení.. Je to pouze to, co se mi zrovna teď děje v hlavě a já se prostě potřebovala vypsat.. :D Budu moc ráda, když se semnou o svůj názor na "čísla" podělíte v komentářích..

Několik důvodů, proč být šťastní

1. april 2016 at 14:53 | Jane |  Zamyšlení
Asi víte, že jsem dost optimistický člověk, a tohle je několik věcí, proč byste měli být šťastní i vy. Já si totiž myslím, že ikdyž se nám nedaří, není to důvod se hned hroutit, uzavírat se do sebe a nadávat, jak se proti nám spinul celý svět, stačí jen pomyslet na to, že máte rodinu, přátele a lidi co vás podrží, a hned bude všechno lepší!

1. Rodina

Rodina u mě vždycky byla, je i bude na prvním místě. Jsou tu se mnou úplně vždycky a nikdy mě neopustí. Víte, přítel vás může mít rád, protože jste inteligentní, přítelkyně proto, že jste krásní, ale rodina vás bude mít ráda bez jakéhokoliv důvodu.

2. Přátelé

Tohle jsou lidi, co mě vždycky podrží, užiju si s nimi spoustu legrace a mám na ně spoustu šťastných vzpomínek. Když se nad tím zamyslím, jsou to vlastně takové moje pozitivní nabíječky, protože je mi s nimi vždycky líp.

3. Objetí

Nevím proč, ale mě tohle vždycky dovede hrozně povzbudit, ať už se objímám s mamkou, bráchou, kamarádkou nebo se svým psem (kterého mimochodem nemám.. :D) vždycky mě to udělá o něco šťastnější. Prý jedno objetí denně předchází smutku a depresím, proto se objímejte, ikdyby jste měli obejmout svoji učitelku z matiky, kterou tak nenávidíte.. Ale to radši ne.. :D

4. Hudba

Vždycky mě muzika udělá šťastnější, mám na ni často dobré vzpomínky a tak, když si nějakou pustím, dokáže mě vytáhnout i z té nejhlubší jámy smutku zpátky na vrchol radosti. (Troška poezie..)

5. Vzpomínky

A to podle mě ať už šťastné, tak i ty smutné, přecejenom, když si to rozebereme, bez smutných vpomínek by tu nebyly ani ty šťastné a radostné vzpomínky, plné krásných úsměvů.. Ať už jsou to vzpomínky na cokoliv. Jsem ten typ člověka, co si toho hodně pamatuje, ale zjistila jsem, že si můj mozek generuje šťastné a špatné vzpomínky, a ty špatné dává pryč a nepamatuje si je.. Jako třeba, když jsem ve školce zažívala něco jako šikanu, teď si to vůbec nepamatuju, nebýt mamky, a jsem za to ráda..

6. Smích

Můžete se smát svým vzpomínkám, nebo vtipům. Občas je taky důležité vystřelit si sami ze sebe.. Jinak, dnes je apríl, kdo vymyslel nějaký vtípek. (JÁÁ!)

7. Změny

A to čehokoliv, můžete si překládat pokoj, obarvit vlasy.. Když se vám něco nelíbí, prostě to změňte! Jenom jedna rada do budoucna, nikdy neměňte sebe, ani nic co měnit nechcete jen proto, že se to ostatním nelíbí. Dělějte to, co dělat chcete, je to váš život, ne život ostatních, tak proč by ho ostatní měli ovlivňovat?

8. Upřímnost

Já jsem upřímný člověk, říkám to, co si myslím, někdy to ovšem není úplně nejlepší.. Myslím si ale, že mnohem lepší než lhát, je říct svůj názor a tak to taky dělám. Dělá mě to šťastnou.

9. Vypovídat se

Vypovídejte se někomu ze svých problémů. Ať už je to rodič, kamarád, nebo psycholog, vždycky se vám ulehčí a bude vám líp. Spadne vám kámen ze srdce a je to mnohem lepší než to jen držet v sobě jako nečasovanou bombu a čekat, až najednou vybouchne.

10. Sny a cíle

Stanov si svoje sny a stanov si i svoje cíle. Udělá tě to šťastnějším, můžeš svoje sny realizovat! Je hezké mít nějaký sen, ale ještě hezčí je si svůj sen splnit. A nebojte, když si splníte jeden sen, jednou přijde další a vy budete šťastní.

11. Buď sám sebou

Zní to jednoduše, vím, ale v dnešní době to už není tak jendoduché a samozřejmé. Já jsem, nebo se alespoň snažím být taková jako jsem, a docela se m ito i daří. Udělá vás mnohem šťastnějším, když nebudete muset nic skrývat, dáte ostatním najevo svůj styl a názor na věc.

Takový kratší motivační článek. Mám na vás otázku, jste šťastní? A jestli ne, proč? Zkuste se zamyslet a třeba nakonec zjistíte, že se můžeme radovat i z maličkostí!

Oblíbenci - březen

1. april 2016 at 14:28 | Jane |  Oblíbenci
Prosím, nezabijte mě, že teď dlouho nevyšel článek.. svůj život mám fakt ráda.. :D A jo, vím, že i tito oblíbenci jsou o jeden den později, ale prosím, promiňte mi to!

Teď už ale jdeme na článek, na další oblíbence, protože mi to psaní během týdne vážně chybělo, ale hold škola má někdy přednost..


A jako vždy, první kategorie je kosmetika, a jelikoř teď máme jaro, a kytičky, tenhle eos krém jsem si vážně moc oblíbila. Ruce vám zanechá skvěle hebké a voní po třešních! Asi už jste ho v pár mých článcích viděli..



Tenhle deodorant od C-thru má taky skvělou květinovou vůni, kterou já vážně miluju, a ještě ke všemu je malý, a vejde se mi třeba do batohu, když jdu do školy.


Z knížek za tento měsíc je to určitě tahle, Amélie a duchové od Petry Neomillnerové. Četla jsem i ty dvě předchozí, ale buď z nich nemám takový požitek, nebo je to prostě pravda a tahle knížka je mnohem, mnohem lepší, než ty dvě první. Koupila jsem si ji čistě ze zájmu, ale teď toho nelituji, moc se mi líbila!


Jako oblečení tu mám tyhle šaty z HMka, a kamarádka, když je viděla na fotce řekla, že to je pytel.. :D Mě se ale moc líbí, ve skutečnosti jsou sice hezčí, ale co no. A neříkejte, že ten průramek vzadu není skvělý, protože je!! (Příště, až si budu na pozadí dávat světýlka, mohla bych je taky rozsvítit.. :D)


Pak tu mám ještě takovou menší věc, ale jsem s ní naprosto spokojená a rozhodně je to jedna z mých oblíbených, jak jinak než tahle květinová čelenka z HM! Jelikož ja květiny miluju, tohle byla jasná volba a nosím ji skoro denně.. :D


Do poslední, tvořící, kategorie jsem vybrala tenhle blok scrapbookových papírů Sail Away, který je prostě úžasný! Sehnala jsem ho normálně v papírnictví, a papíry mají nejen spoustu různých námořnických vzorů, ale i nejrůznější povrchy jako látkové, třpytkované, vytlačované i ty obyčejné!




Doufám, že se vám tento článek líbil.. Určitě mi do komentářů můžete napsat, která věc se vám nejvíc líbila, protože si vaše komentáře moc ráda čtu a potěší mě.