June 2016

Když se člověk nudí o prázdninách..

26. june 2016 at 13:56 | Jane |  Diary
Vlastně bych teď mohla říct, že se mám dobře - škola nám skončila, mám prázdniny a počasí docela přeje. Takže ano, mám se skvěle! Za tyhle dny se toho událo docela dost a já si to všechno šetřila do tohoto článku, tákže, tady máte něco málo z průběhu mých dní..
Vlastně to bylo všechno jenom o psaní závěrečných písemek, učení se na závěrečné písemky a brečením nad výsledky závěrečných písemek.. Některé dopadly dobře, u některých jsem tak, tak vyváázla s dvojkami a měla jsem asi jednu trojku. Mnozí z vás by určitě řekli, že dobrý, což já asi taky, ale na "gymplačku" by to mohlo být lepší, navíc, uznejte, že pátá třída je jednoduchá.. Ale proč tady rozebírat něco tak nudného, jako jsou písemky! Celou tu dobu (a vlastně i trochu teď) mě totiž provázely myšlenky o tom, že školu přecejenom opouštím a mám na ni dobré tak i ty špatné vzpomínky, a tak jsem se snažila si těch posledních pár týdnů na mojí teď už bývalé škole užít. Spoustu lidí už totiž zřejmě neuvidím, což je mi v mnoha ohledech dost líto, ovšem dospělí pořád říkají, že "si najdu další kamarády a až odejdu z gymplu, tak se mi po nich taky bude stýskat a pak si najdu zase další a další..". Tak nějak si uvědomuju, že je to nejspíš pravda, ale stejně bylo to loučení dost těžké, no, nakonec jsem to zvládla, zapříčinila jsem pár mokrých ramen, ale zvládla jsem to.. :D
A teď už jsou (teda alespoň pro mě) prázdniny!! Já jsem se na ně celý rok tak těšila, odpočítávala jsem všechny měsíce, dny a dokonce i hodiny, a teď, když jsou konečně tady, si tu velkou událost snad ani nějak neuvědomuju. Přijde mi, že postupem času člověku ty "velké" události už ani tak "velké" nepřijdou a když rosteme, nakonec prázdniny vnímáme jako obyčejné dny volna.. (což ony vlastně jsou, ale jako malé děti to pro nás byly dny volna, sluníčka a dnů s přáteli - prostě něco "speciálního") Tuhle "změnu" ve vnímání těchto věcí jsem pocítila už i tyto Vánoce, prostě to tak asi je a bude, stejně je to pořád lepší než být dospělým a nemít prázdniny skoro vůbec.. (učitelkou totiž být rozhodně nehodlám) Takže tady teď tak sedím, přemýšlím o krásných slunečných prázdninách, a venku zatím prší. Každopádně tak, jako tak, prázdniny jsou prostě dny volna a ty si školáci cenní vždy, ikdyž už ne tak, jako když to byli malé děti. A úplně nejvíc si těch prázdnin cenní lidi jako já, kteří hned po nich nastupují do nové třídy, plné nových lidí, a začínají vlastně úplně na novo, jdou do nové školy a všechno je nové a přesto, že se hrozně těší, jak bude všechno nové (a ohromně se těší na tu novou aktovku, co na ni šetří už půl roku), stejně mají trošku strach, jestli se z těch nových lidí vyklubou spíš noví přátelé, nebo nepřátelé..
Musím uznat, že poslední dobou jsem všechno tak nějak vypustila z hlavy, všechno kromě gymplu, což je vážně hodně moc omýlané téma na tomto blogu, který nejspíš za chvíli přejmenuju na něco jako "deník depkařské gymplačky" nebo podobně.. :D Doufám, že v tomhle mi budou prázdniny nápomocny a pomůžou mi i tohle dostat z hlavy, abych si mohla konečně naplno užívat, což dělám vlastně i teď, ale ta myšlenka mě neustále otravuje.
Přesunula bych se ještě na trochu jiné téma a tím jsou knihy - přijde mi totiž, že jsem poslední dobou čtení dost zanedbávala, což se má ale o prázdninách změnit, protože přichází spoustu volného času, který budu moc ráda věnovat čtení. Ostatně, včera jsem dvě knihy dočetla a zároveň jsem načnula i jednu novou, jmenuje se Divergence a vím, že už teď o ní polovina z vás ví, a jásá, jak je to skvělá kniha, mě se taky dost líbí, ale nejprv si chci přečíst ji a až pak se podívat na ty filmy, co teď nedávno natočili, každpoádně knížka se zdá být dost dobrá! (Schválně zkuste uhodnout, kolikrát jsem v tomhle článku použila slova "každopádně", "což", "ostatně", "prázdniny" a "gympl". Já myslím, že tolikrát, že to snad není normální.. :D)
Každopádně (zase..) si i vy užívejte tyto slunečné/deštivé dny ikdyž jste ve škole a všem vám držím palce, pro to nejlepší vysvědčení, jaké dokážete! (Což mi připomíná, jak dopadlo to moje? No, nakonec jsem to vypilovala a mám vyznámenání - dvojku z matematiky a z "čjs" což je takové spojení dějepisu, zeměpisu a přírodopisu..)

Všichni = já

25. june 2016 at 16:53 | Jane |  Zamyšlení
Často mi přijde, že lidi ani nedělají věci nebo rozhodnutí, která by sami chtěli, ale spíš se rozhodují podle toho co dělají ostatní.. Přijde mi to jako totální blbost. Tak třeba - Často jezdíme s mamkou nakupovat oblečení a mamka si na sebe vybírá třeba nějakou halenku. Ta halenka se jí třeba hrozně líbí a ona se mě zeptá "Je to blbý?". V tom momentě se cítím dost zvláštně. No tak, copak je ta halenka moje? Copak ji budu nosit? Udivuje mě, že se mamka zajímá o to, jestli se to líbí mě, podle mě by se měla zajímat spíš, jestli se to líbí jí samotné. Kdybych jí pak řekla, že se mi nelíbí, ovlivnila bych ji a nevzala by si ji.
Tohle chování bohužel shledávám i u spousty dalších lidí a přijde mi.. no, prostě zvláštní. Copak musíme všichni plavat po proudu s ostatními? Není někdy prostě lepší říct, co si myslíme my a ne se jenom zastávat názorů většiny? Podle mě ano a myslím si, že je důležité, když se člověk nenechá stáhnout ostatními a dělá taková rozhodnutí, která sám uzná za vhodné. Proč bychom přece měli nosit ty šaty, když se ani nelíbí nám, jako spíš našim kamarádkám? Proč bychom měli poslouchat tu hudbu, kterou poslouchají všichni ostatní jenom proto, že je to "cool"?
Chtěla bych tímhle článkem vlastně jenom říct, že nemusíte dělat věci, které ani dělat nechcete, jen protože to dělají ostatní, stejně tak, že nemusíte dělat svá rozhodnutí, podle toho, co vám řeknou druzí, protože ta rozhodnutí jsou vaše, ne jejich. Samozřejmě, že někdy můžete mít stejný názor jako většina lidí, což samozřejmě nikomu nevadí a alespoň nevybočujete z řady. Ti, co ale svým názorem z řady vybočují by se neměli bát ho sdělit ostatním a neměli by dělat jisté věci jen proto, že to tak dělá drtivá většina všech lidí.
Berte tohle jenom jako další moje vyjádření k tomuto tématu, nemusíte se podle toho řídit, ale já cítím, že takhle by to mělo být.. Mějte se pěkně a užívejte víkendového sluníčka.

Zase..

21. june 2016 at 16:01 | Jane
Ahojky, jsem zpátky.. Nechtěla bych tu dobu, kdy jsem nebyla aktivní vyznačovat jako pauzu, myslím totiž, že ji dobře vystihnou jen dvě slova - závěrečné písemky. Ty už mám ale naštěstí za sebou a můžu se KONEČNĚ věnovat zpátky blogování a psaní (jestli tu ještě někdo zůstal..) (Jop, všimli jste si správně, ve škole končíme o týden dřív.. :D Jaké to štěstí!!) Taky mě donutilo se vrátit to, že hned několik mých oblíbených blogů bylo teď tak nějak zneaktivněno, a já nevím, jestli ty lidi budou ještě někdy psát, řekla jsem si, že já se k tomu zase vrátím a prostě to dotáhnu do konce, který doufám nikdy nenastane. Tenhle blog bude prostě navždycky a nikdy ho opravdu nepozastavím.. Takže - kdyby náhodou (jakože určitě, o prázdninách jedu na tábor..) nebylo o prázdninách tolik článků, nedělejte si z toho hlavu, prostě už to s pravidelností není jak to bývalo.. To je všechno, moc se omlouvám, že nebyli oblíbenci za květen (No, mám je nafocené, stačilo by jen napsat ten článek..) ale myslím, že teď už to je tak nějak jedno, za chvíli stejně přijdou ti červnoví.. Mějte se krásně a nenechte se skolit písemkami jako já.. (Myslím, že jsem dostatečný příklad - neaktivita na blogu po dobu měsíce!! Ach...)