July 2016

..a proto bloguju

26. july 2016 at 19:56 | Jane |  Zamyšlení
Bloguju, protože..
Bloguju, protože chci předávat své zkušenosti ostatním.
Bloguju, protože chci veřejně vyjádřit svůj názor.
Bloguju, protože chci dokázat, že čísla nejsou všechno.

Ti z vás, kdo už čtou můj blog déle možná vědí, proč tento blog vznikl a co je tak nějak jeho pointou. Samozřejmě n všechny články se té věci týkají, ale už je jich slušná řádka, a tak nějak proto jsem tento blog taky založila - proto bloguju.
Spousta lidí bere ta prázdná čísla - věk - jako něco nepostradatelného. Já si to ale nemyslím. Nemyslím si, že pouze proto že je mi "jenom" dvanáct, bych vlastně vůbec blogovat neměla, a vlastně bych neměla dělat spoustu dalších věcí. Nemyslím si, že věk je něco co by za nás mělo rozhodovat. Řekla bych totiž, že některé "děti" s nízkým číslem se často chovají na úrovni některých dospělých, a někteří dospělí se také často chovají jako kdyby jim bylo pět. Věk je jn obyčejné číslo, ale v podstatě o nás nic nevypovídá. Spousta lidí si zafixuje, že když je támhle tomu šest, asi to bud malé dítě, a proto jeho názory a věci které dělá berou na lhkou váhu, ovšem kdyby tyto názor či věci dělal třeba o dvacet let starří člověk, už by to takové nebylo, protože má přece vyšší číslo. Snažím se blogovat proto, abych takové lidi nakopla a nechala se je zamyslet se nad tím.
A pak je tu další "věc" proč bloguji. Vadí mi, že se lidi často chovají jako ostatní, nechávají se utlačovat davem a dělají věci, které nechtějí. Potlačují své názory před názory většiny a nchávají se ostatními ovlivňovat. Bloguju, protože chci tyto lidi přimět myslet vlastní hlavou, myslet sám za sebe. Ať už jim je deset nebo padesát, ať už je to sebevětší nemožnost, je to jejich věc, jejich názor, a nemůžou si ho nechat ostatními - většinou - vytlačit z hlavy. Proč nemůže být každý svůj, takový jaký je? Proč se každý nechá unést proudem? A přesně proto bloguju, bloguju, protože chci těmto lidem ukázat, že se (ačkoliv takhle malá) nebojím prosadit, nebo alespoň vyřknout svůj názor, a ne ho nahrazovat názorem ostatních. Buďte černými ovcemi, a možná nakonec zjistíme, že víc, než těch obyčejných, bílých, je tu třeba modrých. Bloguju, protože chci, aby byli lidi sami sebou.


(Varuju vás, před tím, než napíšete nějaký špatný komentář, že jsem si vědoma, spousty chyb a taky naprosté nesmyslnosti článku - skákání od jednoho k druhému. Psala jsem to, co mě napadlo hned, bez jakékoliv úpravy, nechci ale nikoho jenom nic urážet, každopádně, tohle si myslím, a proto bloguju.)

(A vím, že je to pořád ta stejná písnička - ale jak už jsem zmínila - o tom je tento blog, a proto bloguju.)

Dnešní (ne)hudba

4. july 2016 at 15:26 | Jane |  Zamyšlení
Často přemýšlím, jestli je dnešní hudba, co se hraje v rádiích vůbec hudbou. Totiž, ty různé remixové písničky, kde se dvě slova opakují ppořád dokolečka, nebo tam radši není vůbec žádný text a to mluvení do rytmu, čemu někdo říká rap. Vážně se tomuto dá říkat hudba?
Tak třeba, taková rap hudba. Podle mě, je to jen o tom, složit text, kde říkáte, jak jste děsný borec, sehnat si nějaký beat, který stejně není váš a pak už jen text do beatu nějak odrecitovat. Do refrénu se raper buď pokusí něco "zazpívat" (tomu se totiž zpěv vážně říkat nedá..) a když zpívat neumí, natáhne si tam nějakou talentovanou holčinu, která mu to sice krásně zazpívá, ale dost možná jí to zkazí kariéru, až se pak v následném klipu bude raperovi věšet kolem krku v bikinách. Když už je řeč o těch klipech - v nich bude raper ověšen řetězy ze "zlata" na kterých je vyryto jeho "umělecké" jméno, čímž chce pouze naznačit, aby měl od nás velký "respekt", má přece zlato! V klipu samozřejmě nesmí chybět to nejlepší auto, ve kterém se bude projíždět spolu s několika ženami, které podstupují dnešní ideál krásy - velká prsa, velký zadek a útlé břicho - nejlépe na sobě budou mít nějaké bikiny, nebo další "odhalenější" oblečení, nebo taky nějaké obtažené šaty, o té tuně makeupu, bez které vypadají strašně.. Dále taky v takovém videu očekávejte cigarety a marihuanu, prootže to je přece "cool", ne? Když to tak tedy shrnu, raperská hudba, je pouze odrecitovaná básnička o tom, jak je raper děsně "hustej", když kouří, fetuje, holky ho zbožňují a má zlato, což nám taky potvrdí v jeho "skvělém" klipu.
A pak je tu ještě jeden tip dnešní "muziky", to bych nazvala nějakými remixy. Celá píseň (drásá mi srdce, to tak nazvat) je vlastně o tom, že hraje nějaký remix do nějž pak nějaký zpěvák namluví tři slova, která se sebou nemají vůbec nic společného (les, taxík a ovce), která pak DJ nechá náhodně přehrávat celé ty dlouhé 3 minuty písničky. V horším případě pak v téhle písničce nejsou slova žádná.. Co se pak videoklipu týče, většinou nemá s písničkou nic společného.. Takže třeba taková pláž, by se k písničce o lesu, taxíku a ovci určitě hodila! A nebo se celý klip odehrává na diskotéce, kde na tu "pecku" trsá spoustu lidí a náramně si to užívají..
A přesně proto radši poslouchám starší hudbu, ikdyž někomu přijdu jakó podivín. Aspoň můžu říct, že poslouchám HUDBU, a ne něco, co někdo hudbou pouze nazývá. Tohle je pouze můj názor a neurážím nikoho konkrétního. Doufám ale, že nejsem jediná, kdo si tohle myslí, ráda bych se dozvěděla váš názor v komentářích, klidně se rozepiště..