Po takové době

2. december 2016 at 16:47 | Jane |  Povídky
Seděla už zase u toho stromu a povídala si s ním. Smála se každému jeho vtipu, ať už byl sebevíc trapný jako by se na něj snažila nějak zapůsobit. Nedokázal jsem vystát přítomnost Jamese Pottera a jeho neustálých jízlivých připomínek a posměšků na můj účet, ale ještě horší bylo sledovat ho jak se jimi snaží zaujmout pozornost Lily Evansové, dívce, která mi nevědomky lámala srdce na tisíce malých kousíčků. Jak moc rád bych tam teď stál na jeho místě, povídal si s ní o všech možných i nemožných věcech, jak moc bych ji zase chtěl znát.
Slunce svými paprsky svítilo na její rudé vlasy, které se nádherně leskly a vlály v jemném letním vánku. Dlouhé a krásné jí spadaly na ramena. Byla tak nádherná, až příliš nádherná pro oči toho nebelvírského vytahovače. A ona ani netušila s kým si zahrává, jak pošetilí Potter i ta celá jeho partička jsou.
Jak moc velkou chuť jsem měl přijít tam, zahledět se do jejích překrásných smaragdových očí.. Ale tohle všechno už bylo pryč. Už se to zpátky nevrátí. Jednou jsme byli kamarádi, a bylo to nádherné, Lily, to všechno, zdálo se to být tak blízko a najednou, jako by to s příjezdem do Bradavic všechno odplulo až na druhý konec světa. Jakoby mezi námi byla propast, přes kterou se nelze dostat. Propast se jménem Potter.
A tak jsem tam jenom stál, sledoval je a litoval.

***

Možná jsem to neměl dělat, já vím, ale byl jsem už tak zoufalý, a on říkal, že mi pomůže. Připadal jsem si, pořád si připadám, jako zaslepený vší tou nenávistí, tak bezbranný, tak.. němý. Ale teď toho zatraceně lituju. Nedokážu ho následovat v jeho cestě, cestě plné bolesti, kde každý kdo ji zkříží zemře. Já sám nejsem schopný kohokoliv zabít, tohle jsem nechtěl. Za to Bella vypadá, že je naprosto ve svém živlu. Má z ní radost a ze mě si udělal špeha. Čekám, jaký dostanu úkol, čekám, plný strachu z toho co odporného budu muset vykonat. Bojím se.

***

Dostal jsem úkol, a cítím se jako by to všechno byl jenom špatný sen. Noční můra ze které se každou chvíli vzbudím. Mám ji sledovat. Mám ji sledovat a zjistit, co má na práci, ji a Pottera. Prý je chce, ale já to nedokážu. Vím, že když to neudělám, zabije mě. Ale když to udělám, dám mu ty informace.. zemře ona. A já bych už dál nedokázal žít s tím, že jediný člověk, že jediná dívka kterou jsem kdy miloval, zemřela - kvůli mě. Ale ona by to dokázala. Nejspíš by se o tom ani s Potterem nedozvěděla, nebo by nad tím jenom mávla prstem. Stejně už je to všechno pryč, je to tak dlouho, nejspíš už se ani nepamatuje.

***

Musím s tím skoncovat. Nic jsem neřekl, za to někdo jiný ano. Ten zbabělec Pettigrew, mu ji prodal! Lily se ukrývala pod Fideliovým zaklínadlem, jehož strážcem byl on. Stejně za to všechno může Potter, beztak to byl jeho nápad! A já se tak nenávidím, možná, kdybych se snažil víc, snažil bych se ji získat zpátky, dokázal bych ji uchránit, a nemusel bych tady teď zpytovat sám nad sebou. Jsem tak hrozný člověk. Ale teď už s tím nic neudělám. Chce tam jít, zabít je, ještě dnes. A já mu v tom nemůžu nijak zabránit, stal bych se jen další jeho obětí, stejně jako dřív nebo později i ona. Nevím co dělat dál, potřebuju radu. A možná se to zdá být jako moje poslední, zbabělá možnost, ale nejspíš vím kde ji hledat.

***

Zabil ji, vážně to udělal! Jen ten kluk přežil. Nedokážu to je vážně mrtvá. Jsem na cestě k jednomu člověku, který mi možná poradí. Ale vím, že tenhle šrám, tahle hluboká rána ve mně zůstane už navždycky.

***

Už je to dlouho. Cítím, že pomalu umírám, ale je něco, co tu navždy zůstane. I po takové době. Navždycky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tohle, uhm.... Tuhle povídko-příběho-fanfikco-cosivěc jsem i se svými velice slabými pisařskými schpnosti napsala k novému tématu týdne - after all this time. Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, a nakonec se z toho vyklubalo tohle. Nemůžu říct, že je jeden z nejlepších mých "příběhů", možná je to i jeden z těch horších, ale je třeba se nějak tomuto poctít. Je to psáno z pohledu Severuse Snapea, což vám už nejspíš vše došlo, ale tak.. Chtěla bych to také věnovat na památku Alana Rickmana, protože právě roli Snapea zahrál ve filmu naprosto úžasně a každý na něj budeme vzpomínat jako na toho dobrého. A taky chci říct, že je to moje první povídka tady na blogu, tak prosím, buďte shovívaví, já vím, nejsem kdovíco, už jen se svými znalostmi češtiny 6. třídy.. Každopádně.. After all this time? Always.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Kopřiva Kopřiva | Web | 3. december 2016 at 8:57 | React

Moc krásně napsáno :-)

2 comeongirl comeongirl | Email | Web | 3. december 2016 at 10:37 | React

[1]: Moc děkuju :)

3 Kate Kate | Email | Web | 3. december 2016 at 10:50 | React

Je to nádherné... Nádherně se mi to teď všechno odehrává před očima! :-)
Díky tobě jsem se zase vrátila do "rowllingovského" světa. Alan Rickman byl úžasnou osobností a skvělým hercem - mně bude chybět ještě hodně dlouhou dobu! :-)

4 comeongirl comeongirl | Email | Web | 3. december 2016 at 11:17 | React

[3]: Wow, děkuju! Jsem ráda, že se ti to líbilo :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement