CWC: Day 2 - Napiš fanfiction

3. february 2017 at 15:37 | Jane |  Povídky
Čas běží zpátky (HP fanfiction, fanfikce)

V nebelvírské společenské místnosti bylo veselo. Na jednom ze starých do červena lazených gaučů seděla skupinka mladých kouzelníků jejichž obličeje osvicoval oheň, jež neposedně plápolal v krbu naproti nim. Čtyři mladíci se neustále smáli vtipům, které vyprávěl chlapec s dlouhými hnědými vlasy a bouřkově šedýma očima které se ve světle ohně leskly. Další z kouzelníků, hnědovlasý, jemuž se přes obličej táhla dlouhá jizva v podobě škrábance se snažil osamělý v křesle číst nějakou knihu skrýval na tváři malý úsměv z toho jak jeho brýlatý kamarád z neposednými uhlově černými vlasy neustále pobíhá za jeho láskou, půvabnou nebelvírskou rudovláskou Lily Evansovou, která se marně snažila dokončit pojednání o veritaséru co jim dal za úkol jejich učitel lektvarů, profesor Křiklan. Poslední z chlapců, obtloustlý mladík s pískově žlutými vlasy seděl na pohovce a se zájmem poslouchal další z historek kterou tak zapáleně vyprávěl jeho kamarád, Tichošlápek.
Proto se také Remusovi ve všem tom kraválu a rámusu nedařilo soustředit ani na jednu řádku knihy co zrovna četl neboť už potřetí četl stejnou větu neschopen ji vnímat. Vzdal to, knihu zaklapl a místo toho si sedl na pohovku vedle zrovna se smějícího Siriuse s Peterem. Zanedlouho se do konverzace zapojil i James, který skončil s neustálým pomáháním rudovlásce která se odklidila do dívčích ložnic po schodech ze společenské místnosti nahoru, kam nikdo z kluků nesměl. Tedy, směl pokud se pak chtěl zase pěkně zkutálet po schodech dolů, schody se totiž pokaždé změnily ve skluzavku. Rozhovor se stočil na novou famfrpálovou sezónu, která už pomalu klepala na dveře. "Já si stejně myslím že na mistrovství je Kanonýři převálcujou, vsaď se!" bránil obrýlený chlapec svoje oblíbené famfrpálové mužstvo, Kudleyské kanonýry. "Ale notak, každý ví že Tutshillaská tornáda jsou mnohem lepší. Dokud mají Plumptona v týmu neprohrajou ani jeden zápas." hájil zase Tichošlápek svůj zbožňovaný tým. "A co ty, Náměsíčníku, kdo myslíš že by měl šanci probojovat se tento rok až do finále?" položil James otázku na hnědovlasého nebelvíra, který už ale přestal vnímat hned co uslyšel slovo famfrpál. "Hmm." zamručel jenom nepřítomně.
Bylo už nějakou tu dobu po desáté hodině večerní a většina obyvatel nebelvírské věže už společenskou místnost opustila. Jediní kdo ještě pořád zapáleně konverzovali na jedné z pohovek a pozorovali plápolající oheň byli naši tři nebelvíři, teď už se ale jejich famfrpálové uvažování posunulo až k zvažování šancí na složení OVCÍ. Remus se samozřejmě pilně připravoval už od konce 6. ročníku, ale Tichošlápek s Dvanácterákem to naprosto ponechávali náhodě. "Vždyť obranu proti černé magii v praxi umím, jediné co mi možná trochu schází je teorie, ale to z toho přece odvodím, ne?" polemizoval nad tématem James a Sirius jenom souhlasně kýval hlavou. Znenadání jejich rozhovor vyrušilo hlasité prásknutí. Všichni sebou trhli a začali se rozhlížet po místnosti aby našli toho viníka. "Co to bylo?" položil Remus řečnickou otázku. Na odpověď ale nemusel dlouho čekat, nejprv nebelvíři zaslechli hlasy a pak uviděli i postavy.
"Já jsem ti říkal že to je špatně, měla si mě poslechnout!" rozzlobený mladík s černými vlasy něco vyčítal pihaté dívce která měla své zrzavé vlasy stažené do culíku. Stál tam s nimi ještě chlapec který vypadal jako přesná kopie Dvanácteráka akorát tak o tři roky mladší který jen nepřítomně oba poslouchal jako by jejich hádky byly na denním pořádku. Zrzka a Jamesův dvojník na sobě měli nebelvírské hábity zatímco ten hádající se chlapec nosil zmijozelské barvy. Dívka měla kolem krku obraceč času který celá trojice bedlivě pozorovala. "Nevím co jsem udělala špatně, mělo nás to vrátit jenom o pár hodin dozadu tak hned nešil, Albusi!" hájila se před tím černovlasým chlapcem. Chlapec navlas stejný jako Dvanácterák se postupně rozhlédl po místnosti a když spatřil jeho starší kopii spolu s Remusem a Siriusem jak je pozorují, vyjekl. Dívka i zmijozelský chlapec se přestali hádat a podívali se na to, co jejich kamaráda tak rozrušilo. Když i oni spatřili nebelvíry, kteří je stále bedlivě pozorovali, Albus byl první komu to došlo. "Místo pár hodin si nás vrátila o několik let!" vyhuboval zrzavé nebelvírce, ale to už to zvědavý Sirius nevydržel jen tak nečinně sledovat, chtěl vědět co je to za lidi a co tady dělají, zvlášť co chce ten zmijozelský. "Co tady vlastně děláte? Zjevíte se tady s rámusem uprostřed noci s obracečem času a.." nebelvír je přerušen svým přítelem: "A on vypadá úplně stejně jako já! Kdo jsi?" Dvanácterák se zděsí nad podobností jeho a toho záhadného chlapce. "James." odpoví tázaný, který ještě zřejmě vůbec nechápe v jak ošemetné situaci se to nachází. "Chceš mi říct, že ty seš já?" starší James už vůbec nechápe co se tady vlastně děje. V tom se do toho vloží Albus, který si jako jediný z té záhadné trojice dokázal zachovat chladnou hlavu. "Jmenuje se James Sirius Potter, není ty." To zase vyhrkne Tichošlápek: "Proč se jmenuješ jako Dvanácterák a ještě jako já, co seš to za divnýho stalkera!" "Vždyť já vás ani neznám!" brání se zase mladší z dvou skoro stejných chlapců - James Sirius. "Ale znáš," rozsvítí se i zrzavé dívce, Rose, "tohle je přece James Potter a Sirius Black. A tamto je nepochybně Remus Lupin!" Teď už to i on začíná chápat a stejně jako jeho bratr hlasitě zakleje: "Sakra, Rose, mělo nás to přece vrátit zpátky o dvě hodiny, ne o dvě století!" "Hele, tak staří přece zase nejsou." argumentuje zase Albus když už je zpátky při smyslech. Jeho bratr může být sice starší než on, ale rozhodně není chytřejší. "Myslím si že nám máte co vysvětlovat." vloží se do toho Remus, který až do této doby zapáleně sledoval všechny odehrávající se rozhovory a srovnával si všechna fakta v hlavě - patrně byli z budoucnosti.
"Ehm," ujal se Albus vysvětlování, "možná nám to nebudete věřit, ale.. Jsme z budoucnosti." James a Sirius otevřely pusy překvapením kdežto Remus se tvářil jako by pouze potvrdil své doměnky. "Chtěli jsme se vrátit jenom o pár hodin dozadu abychom zabránili jistému, ehm incidentu," věnuje významný pohled svému bratrovi, který se jakoby začervená a výmluně se zašklebí, "ale vypadá to že se to úplně nepodařilo." "Dobře, takže vy si myslíte, že my vám uvěříme, že jste z budoucnosti ikdyž jste nejspíš jenom odpalovali hnojůvky u Filche v kabinetu. Navíc, ty tady nemáš co dělat," ukáže James starší na Albuse, "tohle je nebelvírská společenská místnost." "Ale notak Jamesi, dej jim šanci, nemyslím si že by takhle riskovali jenom kvůli žertíku," ozve se zase Remus, "copak nevidíš co ta holka drží v ruce? To je obraceč času, brali jsme to přece v Přeměňování." Rose pohotově podá Remusovi malé zlaté přesýpací hodinky zavěšené na zlatém řetízku. Náměsíčník si strojek znalecky prohlédne. "Ale jedna věc by mě zajímala, kde jste k něčemu takovému přišli?" Remusova nezkrotná zvědavost tak vyplave na povrch. "Patří mojí mamce, my jsme.. Půjčili jsme si ho od ní." provinilý výraz na její tváři a taky na tváři obou chlapců ale prozrazuje, že si ho 'vypůjčili' neoprávněně. Trojice nebelvírů se ale s tímto prohlášením spokojí. Kolikrát už oni něco ukradli třeba školníku Filchovi z kabinetu. "Dobře umm.. Jak že se vlastně jmenujete?" nepřestává s pokládáním otázek Náměsíčník. "No, já jsem Albus Potter, tady bráchu Jamese už asi znáte a tohle je Rose Weasleyová, naše kamarádka a sestřenice." napřáhne Albus ruku k zrzce. "Cože? Potter a ve Zmijozelu?" starší James ani neskrývá jak jej tohle vykolejilo. Potterové už po generace bývali zařazeni do Nebelvíru. Albus tuto poznámku přejde, je na to přece zvyklý už ze školy ale Remus věnuje Dvanácterákovi káravý pohled. James si uvědomí, že to od něj k jednomu z jeho budoucích potomku asi nebylo úplně pěkné: "Chci říct, všechno je jednou poprvé.. Promiň." omluví se a na jeho tváři se s překvapeným vystřídá provinilý výraz. "Nevadí." přejde to rychle Albus, nad tímhle tématem se nerad pozastavuje - první Potter ve zmijozelské koleji. "Takže, ehm.. Vy jste potomci tadyhle Dvanácteráka?" zapojí se do konverzace i Sirius načež mladší James vyhrkne. "Ne, to ne! Teda, chci říct. Náš táta je. My jsme jeho umm.." snaží se přijít na to správné slovo jak vyjádřit jeho vztah k němu. "Vnuci, jsou to jeho vnuci." dokončí za něj Rose. "Dobře, myslím že víc už vědět nechci." snaží se James zastavit příval nových informací které se na něj teď hrnou ze všech stran. "Asi bychom se teď spíš měli zaobírat tím jak se dostanete zpátky do, ehm, do vašeho času a.. století." načne Remus nové, aktuálnější téma. "No, nemyslím si, že se chci znovu spoléhat na ten obraceč, ale nic jiného nemáme takže.." začne Rose nahlas přemýšlet, ale Náměsíčník ji přeruší. "Ne, to přece nejde, ještě byste skončili někde v době mimozemšťanů nebo tak. Radši vás zavedem za Brumbálem, vsadím se, že určitě v zásobě jeden obraceč má." "Brumbálem?" vyhrkne trojice všech studentů z budoucnosti. "Jo, Brumbálem, nedělejte, že ho neznáte, chováte se jak kdyby.. umřel nebo co!" zasměje se Sirius a začne se i s Jamesem a Remusem z pohovky zvedat. Rose, Albus i James mladší se pouze afektovaně uchechtnou a ignorujou nechápavé pohledy nebelvírů. Nemusí vědět všechno.
Když se o pár minut a jedno dlouhé vysvětlení později všichni nacházejí v ředitelně, poberti ještě o něco víc zmatenější, ředitel Brumbál se vrtá v šuplících snažíc se najít "ten obraceč co tenkát dostal na ministerstvu". Poté vytáhne stříbrný strojek, o něco větší a mohutnější než ten který Rose ještě pořád svírá v rukou a s jehož funkčností si není už vůbec jistá. A už vůbec si není jistá jak to bude všechno vysvětlovat rodičům, hlavně mamce, že její velký poklad je pomalu na šrot. Albus Potter od Albuse Brumbála obraceč převezme a ještě před tím než jej dá sobě i oběma svým kamarádům kolem krků, smutně se usměje na ředitele i trojici nebelvírů kteří vše sledují z výklenku u okna. "Neboj, vždyť se za pár roků zas uvidíme." usměje se James na své vnuky kteří vypadají oba jako smutní zmoklí psi. Jediný Remus možná něco tušil, když sledoval smutné obličeje obou chlapců. I Rosin výraz nebyl bůhvíjak šťastný. Sirius do nich přátelsky šťouchne pěstí a James mladší se zmůže jen na chabou odpověď: "Jo, jasně." Albus udělá několik obrátek a za chvíli všichni tři zmizeli ze stejným hlukem jako se před několika hodinami objevili v nebelvírské společenské místnosti. Brumbál se jenom usmál tak vševědoucně, jako vždycky a chlapci s rozloučením odešli zpátky do věže a do postelí, vzpamatovat se z tohoto až neuvěřitelného dobrodružství. Návštěva z budoucnosti. Příští ráno ani nevěděli že jim byl do dýňových šťáv přimíchán lektvar zapomnění.

***
Tak jsem tu z další mojí povídkou do CWC výzvy! Na tohle jsem se hodně těšila, úkol byl totiž napsat fanfikci, což je asi žánr který píšu nejčastěji a který mě hodně baví. Musím uznat, že jsem se oproti předchozí kraťoučké povídce tady dost rozšoupla, celý článek mi trvalo napsat hodinu a půl! Myslím že nebudu lhát když řeknu, že to je jeden z nejdelších článků tady na blogu. Nuže, bylo mi vlastně tak nějak jasné že budu psát právě fanfikci na Harryho Pottera. Chvílemi jsem přemýšlela, že bych mohla zkusit třeba Star Wars, Selekci nebo něco z trošku jiného soudku ale usoudila jsem, že svět HP znám ze všech světů nejlíp. Takže tady to máte i s mojí nejoblíbenější dobou Pobertů! S touhle povídkou jsem mnohem spokojenější než s tou předchozí, tak uvidíme jak se bude líbit vám. Názory mi zase určitě pište do komentářů, vážně si toho moc vážím! Co nejdřív zase u další povídky.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 VioletWhales VioletWhales | Web | 3. february 2017 at 17:27 | React

Je docela povedená, palec nahoru :) Hurá do dalšího bodu výzvy.

2 comeongirl comeongirl | Web | 3. february 2017 at 17:38 | React

[1]: Díky :-)

3 crazy-cloverleaf crazy-cloverleaf | Web | 20. february 2017 at 11:51 | React

Tak jsem to přelouskala. Tenhle článek ti musel dát opravdu práci, ale ve finále to stojí za to! (y)
Jako fanynka Harryho Pottera jsem ráda, že sis vybrala zrovna tohle téma. Nějaké HP fanfikce už jsem četla, i anglické, takže můžu porovnávat a myslím, že máš na psaní talent, vážně se ti to povedlo. :-)

4 comeongirl comeongirl | Email | Web | 20. february 2017 at 20:41 | React

[3]: Děkuji vážně moc! Taky ráda čtu fanfikce, hlavně ty zahraniční (aj), přijdou mi často originálnější než ty z Česka, kde jsou víceméně omýlána pořád ta stejná nebo podobná témata :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement