close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

CWC: Day 5 - Příběh nějakého předmětu z tvého pokoje

6. května 2017 v 8:50 | Jane |  Povídky
A na vzpomínky usedá prach

Znal jsem ji už jako malý, uplakaný uzlíček s hebkými řídkými vlásky a palcem pořád v puse. Znal jsem ji jako veselou, usměvavou dívenku s každým culíčkem jinak vysoko a ověšenou dřevěnými korálky. Znal jsem ji jako školačku, když si vodila domů první kamarády. Ale teď..

Pamatuji si, jakoby to bylo včera, když jsem seděl a čekal na regále obchodu s hračkami, vmáčknutý mezi všemi mými sourozenci. Po hračkářství se rozléhal hlasitý dětský smích a krásně mi zvonil v uších. Když jsem na sobě najednou ucítil pohledy mladého páru, bylo mi jasné, že dnes konečně půjdu.
U pokladen mi ustřihli cenovku, co mě tam celou dobu tak nepříjemně škrábala a já byl tak šťastný, když jsem cítil teplé lidské ruce co mě objímaly.
O několik dní později už jsme byli na cestě do porodnice a tam jsem ji poprvé potkal. Malou, roztomilou a něžnou. Svými malinkatými a nemotornými prstíčky se do mě zabořila a já věděl, že jsem šťastný a tam kde mám být.
Od té doby jsem ji sledoval vyrůstat. Zažili jsme spolu spoustu bezesných nocí, nočních můr a čajových dýchánků. Měl jsem ji rád, veselou, usměvavou a s obrovskou fantazií. Rád jsem si s ní hrál, vždy jsem tu pro ni byl těžkých chvilkách abych jí vykouzlil úsměv na tváři. Ten úsměv tam byl vždycky, její dětské rtíky jakoby ani jinou emoci než radost neznaly. To se ale změnilo.
Přišla první třída, druhá třída a noví kamarádi. Často jsem ji celé dny ani nevídal, když je trávila neustále venku nebo u otevřených sešitů a učebnic s maminkou. Třetí třída, čtvrtá třída. Zlomový bod. Odhodila mě. Dala mě do krabice plné ostatních hraček, které jsem kdysi vídával. Byla tam tma a já byl vmáčknutý mezi barevným xylofonem a dřevěným vláčkem. A všichni byli stejně smutní a udivení. Pátá třída, šestá třída. To co jsem z krabice občas zaslechl mě tížilo u srdce. Čím dál častěji plakala a méně se smála. Neustále se překřikovala s rodiči, hádala se s nimi, byla jako vyměněná.
Kde byla ta malá, veselá holčička? Kam odešla? Musel jsem to napravit, musel jsem jí ukázat, jaká byla, jaká ještě pořád je. Znovu obnovit v co věřila, znovu nastartovat její bujnou fantazii. Znovu jí dát víru v nemožné, dát ji naději na splnění největších snů a touh. Protože jsem pořád ještě věřil, že tam byla. Že stačilo jen sundat pokličku. Protože nikdy není nic tak špatné, jak se zdá. Protože všechno jde napravit. Protože je důležité věřit. A vědět, že nikdy na ni nejste sami.

***
Další povídka, po opravdu dlouhé době. Za to se samozřejmě musím velice omluvit. Je pravda, že jsem měla v poslední době celkem dost velký autorský blok, staly se jisté události a proto jsem spíš nepsala. (Nebo jsem psala, ale pak jsem mazala a nezveřejňovala..) Doufám, že jste ještě pořád vydrželi. Hodlám se teď výzvě plně věnovat, moc děkuji za pěkné komentáře u článků z výzvy i mimo ni. Znovu je ocením i u této povídky se kterou, si upřímně řečeno nejsem až tolik jistá. Možná to budete vy, kdo mě v komentářích ujistíte. :) Schválně zkuste hádat, o jakém předmětu z pokoje jsem vlastně psala. Chci ještě připomenout, ža tato povídka není o mně. Nuže, doufám, že se vám líbila a na viděnou co nejdříve u další povídky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. května 2017 v 11:15 | Reagovat

Tak to je úžasný příběh, máš opravdu talent!! :-) Já za sebe tipuji, že ten předmět byl plyšový medvídek...

2 comeongirl comeongirl | E-mail | Web | 6. května 2017 v 11:40 | Reagovat

[1]: Vážně moc děkuji! A ano, máš pravdu, byl to plyšový medvídek. :-D

3 girl-diy girl-diy | E-mail | Web | 6. května 2017 v 15:11 | Reagovat

Bylo to krásné a souhlasím s Ellis máš talent a často mě inspiruješ. Už se těším na další povídku :)

4 crazy-cloverleaf crazy-cloverleaf | Web | 23. května 2017 v 23:06 | Reagovat

Jé, to je krásná povídka! :-)
Musíš si víc věřit, psaní ti podle mě vážně jde a zatím se mi líbily všechny povídky, co máš na blogu. :-)
Tipovala jsem, že jde o plyšáka, tak jsem se koukám trefila. Jop! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama