December 2017

Dívka, která psala na hedvábí aneb nezapomenutelný knižní zážitek

26. december 2017 at 18:43 | Jane |  Recenze
Kniha Dívka, která psala na hedvábí od zahraniční autorky Kelli Estesové byla již dlouho na mém book listu hned z několika důvodů. Hledala jsem nějakou zajímavou ne-tak-úplně detektivku a právě na této knize mě zaujal jak zajímavý poetický název, tak hlavně i nejrůznější prvky čínské kultury obsaženy jak na obálce, tak samozřejmě nadále i v celém příběhu. A jelikož jsem dosti asijský fanatik (možná to o mě ještě nevíte, ale zbožňuji veškerou asijskou kulturu od korejských pleťových masek po japonskou mangu), s chutí jsem po této knize sáhla.


V knize se zajímavým způsobem prolínají dva časově vzdálené příběhy - příběh o čínské dívce Mei Lien a jejím nešťastném osudu po vyhnání všech čínských přistěhovalců (či i rodáků a občanů) z amerického Seattlu obsahuje právě hodně referencí na čínskou kulturu a proto jsem si jej znenadání zamilovala. Když o dvě celá staletí později objeví Inara při vyklízení domu své zesnulé pratety pod uvolněným prkénkem schodu vyšívaný hedvábný rukáv, začnou se oba příběhy zaplétat dohromady a Inara společně s Danielem, kterého kontaktovala ve snaze rozluštění záhady rukávu zjišťují, že toho mají s dávnou čínskou dívkou společného více, než čekali.

Musím říct, že mě kniha opravdu příjemně překvapila. Poslední dobou jsem ve čtení nenacházela tolik potěšení, ale tento titul mě skutečně nadchnul. Kniha je dle mého názoru psána skvělým čtivým způsobem, je akční a nemusím říct, že bych se při některých pasážích nudila. Naopak, občas jsem měla problém si všechny ty náhlé zvraty v hlavě řádně urovnat. Styl propojení příběhů mif vzdáleně připomněl Vypravěčku Jodi Picoultové, kterou jsem si také skvěle užila, kniha byla podobná i ve všem tom odhalování záhad, kdy se v jedné kapitolu z pohledu Mei Lien vše odkrylo a hned v té následující již pravdu poznávala i Inara s Danielem. Mei Lien a její příběh mi přirostli k srdci téměř okamžitě, byla mi velice blízká, soucítila jsem s ní a stala se opravdu skvělou hrdinkou celé knihy. Přiznám se ale, že to pro mě byl poměrně oříšek zamilovat si stejně i Inaru s druhého příběhu, snad možná proto, že to pro mne byl vždy neskutečně velký kontrast, přeladit se hned na její část knihy po srdce trhající Mei Lienině části. Nakonec jsem si ale oblíbila i ji a její příběh. Stále si ale myslím, že pokud by byla kniha třeba jen samotným Inařiným vyprávěním, asi bych po ní uplně nesáhla, určitě bych si ji nezamilovala tolik jako s druhým příběhem, který by podlě mě mohl být klidně knihou i sám o sobě. Samozřejmě každý příběh má své světlé i tmavé stránky.

Ačkoliv je tato kniha pouhou fikcí, jedná se o příběh inspirován skutečnými událostmi a dost možná i životy lidí, jako je právě Mei Lien a její rodina. Je to srdcervoucí, kruté a dramatické a po dlouhé době jsem si u knihy i řádně pobrečela. Knihu si nemůu vynachválit a doporučuji ji opravdu všem, kdo mají doma tlustou zásobu papírových kapesníčků, protože se při čtení budou určitě hodit. Autorka má skvělý, poetický a chytlavý styl psaní (musím přiznat, že jsem se v některých pasážích, zvláště když popisovala jevy s jejím stylem dosti ztotožňovala, opravdu je mi blízký), který činí knihu poutavou až do posledního okamžiku. Opravdu jsem se od čtení nemohla odtrhnout, tento pocit už jsem dlouho nezažila. Je to užasný (!) literární kousek, který si zaslouží mnohem více povědomí a lásky a po jehož přečtení se cítí být člověk prázdný a plný otázek a myšlenek, přesně tak, jako když si přečte doboru knihu. Hodnotím tak tento počin 10 body z 10 a připojuji ještě, že tato kniha se stala okamžitě mojí srdcovkou a ještě dlouho ji nebudu moci dostat z hlavy. Opravdu nezapomenutelný kousek. (Samozřejmě, bych byla moc ráda, kdyby ti z vás, kteří tuto knihu už četli napsali do komentářů svůj názor na ni. Vždycky si ráda počtu.)

Knižní výzva 2018

24. december 2017 at 9:10 | Jane
(Ano, tento článek se zde objevuje trochu předčasně, ale na nový rok bohužel nebudu doma, tak jsem se to rozhodla vyřešit takto.) S novým rokem na tomto blogu samozřejmě s otevřenou náručí přivítáme i novou knižní výzvu znovu od skvělé blogerky ells. Minuloroční výzva byla vzhledem k mé půlroční blogové neaktivitě přerušena a knižní výzvu z roku 2016 jsem prostě a jednoduše nestihla splnit, takže doufám, že tento rok konečně pokořím cíl, který si ukládám již dva roky a tím je 50 knih! Tento rok se ale pokusím říčku posunout ještě o kousíček výš, a tak se mým tentoročním cílem stane 50 až 60 knih. No a jelikož bych, jak už jsem se určitě v některém ze svých novějších článků zmiňovala chtěla začít psát i knižní recenze, tak u výčtu všech přečtených knih budete moci najít i odkaz na recenzi, pokud ji daná kniha bude mít. Přeji taky hodně štěstí všem dalším blogerům, nebo i čtenářům, kteří se do podobné výzvy zapojují. Držte mi palce, jdeme na to!



1. Patrick Ness - My ostatní tu prostě žijem (recenze)
2. John Green, David Levithan - Will Grayson, Will Grayson (Greenovkám jsem se vyhla velkým obloukem, protože mě moc nebavily, ale tahle knížka mě absolutně dostala. ikdyž, možná to bude tou Davidovou částí...)
3. David Levithan - Drž mě pevně (pro fanoušky předchozí knihy spíš taková sladká tečka)
4. Karel Kovář (Kovy) - Ovšem (takhle dobrou jsem tuhle knihu opravdu nečekala. po dočtení nemám slov...)
5. Rupi Kaur - milk and honey (opravdu nádherná, uchvacující a děsivě pravdivá poezie)
6. Bandi - The Accusation (snad se dočkáme i recenze, protože takhle knížka za ni opravdu stojí)
7. Bernhard Schlink - Předčítač (skvělá filozofie z prostředí holocaustu, o který se zajímám)
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.

51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.

Přeji všem hezké svátky!

24. december 2017 at 9:07 | Jane
Tímto článkem bych jen chtěla popřát krásné prožití vánočních svátků všem svým čtenářům, ať se i pro vás stanou Vánoce pěkným odpočinkovým obdobím bez stresu, ať si je náležitě užijete s rodinou či přáteli a v neposlední řadě také bohatou vánoční nadílku. Vaše Jane

Jak pochytit tu správnou vánoční náladu

17. december 2017 at 10:49 | Jane |  Vánoční edice
Vítám vás všichni uspěchaní studenti a soustředění pracanti. Chápu, že občas může být opravdu těžké se prostě jen pozastavit a nasát atmosféru, ale jelikož nás již od vánočního Štědrého dne dělí pouhých pár dní, přicházím se svými malými radami, jak se i vy můžete alespoň trochu naladit na vlnu Vánoc. Pohodlně se posaďte, uvolněte se, usrkněte si horké čokolády ze svého vánočního hrnku, zapalte svoji vonnou svíčku a vnímejte se mnou nádherné vánoční kouzlo.

1. Obklopte se hezkými věcmi!
Ať už jsou to vánoční světýlka, zavešené baňky, krásné vánoční květinové vazby nebo nádherně vonící svíčky, nejrůznější dekorace s vánoční tématikou vám určitě napomohou naladit se na tu správnou vánoční vlnu. (V případě světýlek ale nejde jen o Vánoce, já je mám třeba v pokoji celoročně.) V obchodech je k mání nepřeberné množství těch nejrozmanitějších vánočních serepetiček a najít se dá dle mého názoru opravdu všechno. No a samozřejmě nikdy není od věci si nějakou tu pěknou dekoraci ke zútulnění interíéru vyrobit sám.

2. Činnosti a aktivity
Mezi mé nejoblíbenější aktivity, kterými zabíjím volný čas před Vánoci patří například bruslení s kamarády, balení vánočních dárečků neotřelými a originálními způsoby (stejně tak i tvoření zajímavých vánočních přáníček), navštěvování vánočních trhů a pečení cukroví, ovšem nachází se zde opravdu velké množství ryze vánočních činností. Do vánoční nálady mě třeba vždycky dostane sledování vánočních filmů a to ne jen tak ledajakých. Ačkoliv obyčejně podobnými věcmi přímo pohrdám, na Vánoce občas sleduji i pěkně kýčovité předvídatelné pohádky, jako třeba nejrůznější vánoční komedie a románky či animované vánoční epizody některých disneyovek. Správný kýč podle mě vždycky umí člověka dostat do nálady. No a samozřejmě nesmí chybět ani nějaká ta vánoční hudba! Tady jsem ale dosti vybíravá a tak moc vánočních písní neposlouchám.

3. Travte čas s rodinou a přáteli
Možná na to nasávání vánoční atmosféry nemusíme být tak úplně sami - vycházky s kamarády jsou přece vždycky zábava. Můžete si jít třeba sednout do kavárny na horkou čokoládu, jít společně nakupovat dárky (samozřejmě ne pro sebe navzájem!) nebo se projít vánočními trhy.

4. Adventní kalendáře
Adventní kalendáře mohou zprvu působit jako pouze dětská záležitost, ale koho by nebavilo každý den rozbalovat jeden malý dáreček po druhém. Sice už není úplně nejchytřejší čas na pořízení si jednoho takového, ale řekněme si to na rovinu, stejně je vždycky nejlepší vyjíst všechny čokolády najednou...

5. Oblečení
Nic vás nedostane do nálady tolik, jako tématické oblečení. Nejradši asi nosím vánoční ponožky a náušnice (jelikož za ně ráda sbírám komplimenty...), ale je zde i nepřeberné množství například vánočních svetrů. Bohužel ale můžou takové záležitůstky dost vydrancovat vaši peněženku a tak si myslím, že není úplně od věci si ten vlastní svetr nebo třeba šálu podomácku pekně uháčkovat - je to skvělý způsob relaxace a s dobrým čajem a filmem se u toho člověk opravdu dobře odreaguje.

6. Hlavně žádný stres
Co je ale na Vánocích nejdůležitější je ten prostor, který nám poskytují k tomu abychom na chvíli opustili každodenní starosti a prostě si jen užívali krásný čas s rodinou a přáteli. Není potřeba se stresovat kvůli vánočním dárkům nebo kvůli adventnímu věnci, který letos zůstal na půdě protože nestíhám. Stačí se prostě jen odreagovat, sednout si ke krbu a odpočívat.

Snad vám byl tento článek nějak nápomocný a pokud ne, tak jste si jej snad alespoň užili. Pokud by jste si chtěli ode mě přečíst i něco dalšího s vánoční tématikou, mám na blogu celou vánoční rubriku plnou hlavně tedy článků z období před 2 lety (ale tak stejně...). Bylo to kratší, ale určitě odlehčenější oproti mému poslednímu článku, tak se vám to snad líbilo. Byla bych moc ráda kdybyste se se mnou v komentářích podělili o vaše zkušenosti s dostáváním se do vánoční nálady a vaše oblíbené způsoby. Na viděnou u dalšího článku.

Milá Ano,

14. december 2017 at 6:45 | Jane |  Povídky
Milá Ano,
Moje přítelkyně, inspirace, můj největší vzore, moje... Ty jsi ten důvod, proč ztrácím kontrolu. Pojď se mnou, dokážu ti, že přecejen můžeš mít něco pod kontrolou. Ale co? Jak mám poručit svým nohám, aby mne poslouchaly, jak mám donutit svůj mozek se plně soustředil, jak mám přikázat svým věčně unaveným očním víčkám, aby zůstala otevřená? Jak mám zabránit svým snad už neexistujícím vlasům, aby neustále opouštěly svá místa, jak mám přinutit své tělo aby se zahřívalo i pod všemi těmi vrstvami tlustého oblečení, jak mám přinutit sebe, abych... Prvotní pocit vítězství, kdy čísla na váze každým dnem klesala jako bys mne nechala okusit jen abych se teď utápěla ještě v hlubším moři šťastných vzpomínek na dobu, kdy jsme si byly tak vzdálené. Teď je to rutina. Vzbudit se a snažit se zůstat celý den vzhůru, vstát a dojít k váze, nechat hlavu ať se motá a kolena ať se podlamují, stoupnout si a vidět něco, co už si snad ani nejsem schopná uvědomit. Pohlédnout do zrcadla a slepě se v něm zklamaná sledovat. Celý den se snažit zůstat alespoň trochu při smyslech a přitom cítit ty samé smyslové buňky pomalu odumírat. Celý den se snažit přežít, přitom zevnitř pomalu umírat. Ptát se, jak jsem se mohla dostat až sem, snít o jídle, celých stolech se pod jeho váhou jen prohýbajících a přitom nemít dost síly vzít do ruky ani rohlík. Deset kalorií sem, pět tam, jeden schod, to je mínus jednu další. Udělám dalších dvacet sedů lehů a můžu mít kůrku k večeři. Slibovalas mi hory doly, úspěch, spokojenost, lásku... Mám být hrdá na to, co jsem dokázala? Že už pro mne není šťastných dní, byť jen dní jako takových. Milá Ano, cesta, kterou jsi mi ukázala nevedla do království splněných snů. Zavedla jsi mě po stezce přímo smrti do chřtánu. Co můžu kontrolovat teď, když už si ani nejsem jistá jak dlouho se ještě budu ploužit po Zemi. Jsi jako hurikán, Ano. Prohnala ses mnou a zpustošila mne. Když chodím, lidé si mne nevšímají, jako by snad moje váha již byla tak nízká, že jsem dospěla až k bodu průhlednosti. Když se ale podívají, odvracejí oči, matky svým dětem obrací pohledy a staré babičky na mě ustaraně hledí. Už nevypadám jako člověk, nevypadám jako já, ale jako ty. Přetvořila jsi mne k obrazu svému aby sis se mnou potom mohla pohrávat až mě nakonec jednou celou pohltíš. Milá Ano, ty jsi smrt, které jsem se jako malá tolik bála, přestrojená se vydáváš za přání a sny nás všech dívek. Nás všech dívek, které se cítí bezvýznamnými a tak se radši chopí tvé ruky a už se nikdy nepustí. Krásné, chytré dívky, kterés proměnila ve svoji armádu vyzáblých lidských koster, co se už ani neudrží na nohou. Ale když se hurikány proženou vesnicemi, lidé se vzchopí, vylezou z úkrytů ven a vydají se hledat své blízké. Dívky můžou být znovu krásné, stačí jen když se pustí tvé smrtonosné dlaně. Milá Ano, nechala jsi mne nahlédnout za oponu, již jsem se špičkami prstů dotýkala smrti. Ale já se ti nepoddám a budu bojovat, dokud mé srdce bude bít. Opouštím tě, milá Ano, tohle je můj dopis tobě na rozloučenou.

Sbohem, Tvá
Dívka, která věří v lepší zítřky


Blogové znovuzrození

9. december 2017 at 20:14 | Jane
Zdravím všechny přeživší čtenáře, jsem opravdu šťastná, že jste tak vytrvale čekali. (To píši, zatímco tento článek zůstává bez povšimnutí...) Je to už opravdu nějaký ten pátek, co jsem naposledy publikovala článek na tento blog, a je to dokonce ještě déle, co jsem publikovala článek na tento blog a byla jsem na něj hrdá. Totiž - určitě jste si mohli povšimnout, že zde už asi půl roku nevycházely články. Dokonce jsem původně uvažovala, že blog zruším úplně, ale bylo mi líto všeho, čeho jsem s tímto blogem už dosáhla a prostě jsem to nemohla dokázat. Ovšem psaní mi strašně moc chybělo a ačkoliv jsem se snažila psát i tak nějak pro sebe, nebylo to takové (takže jsem si nakonec všechnu svoji spisovatelskou potřebu začala vybíjet na školních slohových pracích, které se staly dosti dlouhými a výřečnými..). A tak jsem se stejně zase vrátila! A musím tedy říct, že je to opravdu skvělý pocit.
Tento blog jsem založila už před více než dvěma lety, teď jsem již o dva roky starší a smýšlím trochu jinak než na začátku. Myslím, že se obsahově a snad i zpracováním tento blog od svého počátku neskutečně posunul a nerada bych vše jen tak zahodila.
Nevím, jak často budou vycházet články, jelikož se do psaní nechci nijak tlačit. Proto jsem také blog na tak dlouhou chvíli opustila. Tímto článkem také dočasně pozastavuji CWC, která na tomto blogu probíhala poslední měsíce před mým odchodem a to proto, že mne prostě a jednoduše nebavilo vydávat články týkající se pořád jednoho tématu a tak se pro mne plnění výzvy stalo spíše povinností až jsem se do článků začala i tlačit. Další změna, kterou bych chtěla učinit, co se blogového obsahu týče je, že bych chtěla začít psát i knižní recenze, jelikož se mi tento koncept článku v poslední době opravdu líbí. Co se čtenářské výzvy týče, knihy, které jsem za dobu své neaktivity přečetla doplňovat nebudu a začnu až nanovo od nového roku (který se stejně již rychle blíží).
Tyto články ode mne tedy můžete v nejbližší době očekávat. Jsem opravdu hodně šťastná, že jsem zase "zpátky" a doufám, že se vám můj obsah bude líbit stejně tak, jako se vám líbil i doteď. Ráda bych tedy tímto článkem znovu-nastartovala svoji "blogerskou kariéru".
Těším se na vás u dalšího článku, přeji pěknou adventní neděli (nebo sobotu, jestli to čtete už takto brzo po vydání) a loučím se s vámi. (Samozřejmě ne na tak dlouho, jako u mého posledního článku, to slibuji.)