Co se takhle někdy zapomenout bát?

27. january 2018 at 19:40 | Jane |  Zamyšlení
Zajímavé to ale téma týdne, problesklo se mi dnes hlavou, když jsem jen tak brouzdala po dnešní hlavní stránce blogu. Skoro o pouhých pár sekund později už zde sedím před počítečem a píšu článek. Strach je zajímavý pocit, či jev, čímkoliv jej chcete nazývat a já už mám v rozepsaných článcích schován nejeden takový článeček právě o strachu. No, asi by se už mělo jít rovnou na věc.
Hodiny a hodiny by se dalo polemizovat o strachu jako takovém, jeho užitečnosti či přínosu lidstvu, o jeho účincích blahodárných i ničivých, o jeho schopnosti proměnit lidi v loutky a jednoduše s nimi manipulovat... Strach je temný, děsivý, tajemný, studený a mokrý škaredý pocit, který nikdo nemá rád. Ale i ve strachu se skrývá špetka dobra, je jako tajný agent mezi všemi lidskými pocity převlečen za špatného a zlého ovšem ve skutečnosti hrdinný, hodný a zachraňující. A ačkoliv si to mnohdy nemůžeme sami ani přiznat, či si to snad přiznat například kvůli společenskému statusu nechceme, každý strach čas od času kvůli určitým věcem pociťujeme a prostě a jednoduše se každý něčeho bojíme. Někdo má strachů povícero než někdo jiný, ve finále je ale strach důležitým faktorem tvořícím osobu, jak ji známe se všemi svými vlastnostmi. Strach tak může mít spoustu konstruktivních účinků, díky obyčejnému pudu sebezáchovy člověk může o vlásek uniknout smrti, nebo v důležité situaci prostě držet jazyk za zuby. No ale samozřejmě vedle těch dobrých dopadů má umění bát se i ty negativní, a těch se alespoň dle společnosti zdá být mnohem více. Kdo má hodně různých strachů, může být považován za psychicky slabšího jedince, naopak ten co se bojí méně věcí je pro lidi hrdinou. Strach má spoustu podob, a v mnohých situacích může být zdravým, ovšem není potřebné bát se každé druhé věci. Někdy je důležité na strach zapomenout. Nedávno jsem se vrátila z lyžařského výcviku se svojí třídou a když jsem třeba zrovna na lyžích sjížděla svah a kličkovala mezi muldami, neustále jsem si připomínala, že se bát nemám. Když jsem ale z hlavy vymezila vše a bát jsem se absolutně zapomněla, málem jsem se dolů po svahu řítila šusem. Zapomenout se bát může být někdy výhodné a poučné. Své strachy postupně objevujeme, redukujeme a zaháníme, nebo se s nimi vyrovnáváme a dále přežíváme. Bát se je zdravé, strach bude navždy v (snad) menší míře součástí životů nás všech, tak proč se nenaučit se s ním vyrovnat, či jej dokonce i překonat.
Asi před dvěma lety jsem o "strachu" napsala krátkou básničku a protože život je plný výzev, rozhodla jsem se ji dnes u příležitosti tohoto témate na blogu zveřejnit.
Letím a vítr mi čechrá vlasy,
letím, seshora je vidět tolik krásy,
letím směrem na všechny světové strany,
sever, jih, západ, východ - plachtím vzduchem bez zábrany.
Letím, všude kolem svítí slunce,
najednou nebe zčerná a mě je úzce,
z mraků spouští se mokré provázky,
letím a v hlavě mi kolují otázky:
Letím snad, anebo padám?
Proč jak ztracená v tom vzduchoprázdnu si připadám?
Vtom trhnu sebou a vzbudím se,
mé tváře se dotýkají studené školní lavice.
Co víc snad na závěr říci, než jen nebojte se hovadin, ikdyž někdy je strach důležitý, nesmíte jej nechat řídit váš život a manipulovat vámi. Někdy je pěkné a bezstarostné se prostě zapomenout bát.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Meduňka Meduňka | Web | 28. january 2018 at 11:56 | React

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement